19. století a začátek 20. století se zapsaly v dějinách města mnoha zajímavými architektonickými investicemi. Stavby vzniklé v tehdejší době jsou ukázkou spolupráce mezi městskými institucemi a samotnými občany, kteří často plnili úlohu mecenášů. Mezi mnoha architekty působícími na území Bolesławce jsou významné dvě osobnosti: E. Gansel – autor viaduktu a věže kostela Matky Boží Neustálé Pomoci a Friedrich Schiller – autor areálu Vojvodské nemocnice pro nervově a psychicky nemocné. Avšak k nejkrásnějším ukázkám architektury založené na anglických vzorech patří zástavba ulice Willowa a jejího okolí, která vznikla pod vlivem největší tehdejší autority v oblasti stavitelství - Hermana Muthesia.

Engelhardt Gansel /1806 - 1876/

Mladý Engelhardt pobýval po absolvování školy v Bolesławci u zdejšího architekta Leitnera v letech 1822-1824. Během cest po Rakousku, Švýcarsku a Belgii rozšiřoval svoje stavební zkušenosti. Vzdělával se také v Hamburku a Berlíně a jako jeden z nejlepších studentů byl vyslán na studia do Anglie. V roce 1830 zahájil Gansel svou stavební činnost v Bolesławci. Prvního úspěchu dosáhl, když vyhrál soutěž na projekt věže dávného evangelického kostela, dnes Matky Boží Neustálé Pomoci. Druhou velmi důležitou Genselovou realizací, byl dozor nad stavbou bolesławieckého viaduktu. Obytné domy postavené dle jeho projektu se nacházejí na ulici Komuny Paryskiej a Zgorzelecka. Po dnešní den se nedochovala budova věznice na ul. Chopina a velký obytný dům nazývaný Haaseburg C.Augusta Haase, který byl postavený v roce 1846 na ul. Sierpnia čp. 80. Seznam jeho prací činí celkem 11 kostelů, 10 zámků a celkový počet přesahuje 400 budov. Gansel patřil k nejbohatším měšťanům v Bolesławci a zastával důležitou roli v politickém dění svého města – byl radním, poslancem Provinziallandtagu Bolesławce a Żaganě, předsedou městského zastupitelstva a to jsou jen ty nejdůležitější jeho funkce. Zabýval se také alchymií a byl spoluzakladatelem bolesławiecké zednářské lože „Pod Złotym Łańcuchem”.

Viadukt (18)

Železniční viadukt se tyčí nad údolím řeky Bóbr, od okamžiku svého vzniku patří k největším zajímavostem města. Práce pod vedením E. Gansela byly prováděny v letech 1844-46. Viadukt patří k mohutným stavbám: výška 26 m, délka 490 m, šířka 8 m. Z celkových 35 oblouků se 7 nejširších tyčí nad řekou – každý z nich má 15 m, 20 prostředních oblouků dosahuje šířky 11,3 m, a 8 okrajových oblouků 5,65 m šířky. Pilíře dosahují obrovských rozměrů – osm hlavních, kterým se říká věže, jsou 3,75 m silné, menší mají od 3,15 do 2,5 m. K jeho stavbě bylo použito celkem 33 400 metrů krychlových materiálů. Při stavbě viaduktu bylo zaměstnaných na 600 dělníků, kteří někdy pracovali i v noci. Bylo spotřebováno 14 500 t vápna, 400 t cementu. Samotná stavba lešení, u níž pracovalo 100 lidí a pro níž bylo spotřebováno 12 tis. kmenů stromů dlouhých 15-25 m, stála 60 tis. talarů. Celkové náklady dosáhly závratné výše 400 tis. talarů. Stavba byla vysoce oceněna a v roce 1847 vyznamenala architekta pruská vláda řádem Červeného orla. Dnes je viadukt vnímán nejen jako velmi významná technická památka, ale také jako cenný umělecký objekt. Výrazně je viditelná inspirace římskými akvedukty, ale soubor dekoračních forem navazuje k oblíbené Genselově gotické architektuře.

Dům na ul. Zgorzelecka čp. 19 (19)

Ve třicátých nebo čtyřicátých letech 19. století Engelhardt Gansel pro sebe postavil dům na ul. Zgorzelecka čp. 19 v tzv. italském vilovém stylu, který byl charakteristický pro berlínské stavitelství. Do druhé světové války zde bylo sídlo dalších stavitelů a architektů z rodu Ganselů. Ve sklepě budovy byla zřízena alchymická laboratoř, neboť Gansel příslušel k bolesławiecké zednářské loži „Pod Złotym Łańcuchem”, které byl spoluzakladatelem /r. 1849/. V pozdější době v tomto místě Ganselovi synové vytvořili „miniaturní muzeální sál" a malou kavárnu. Ve sbírkách Ganselů se nacházely mj. dvě cenné Weberovy sochy, zajímavé architektonické detaily, basreliéfy, sbírka mincí /ta poslední byla schovaná během 2. světové války a náhodně byla nalezena během rekonstrukce v roce 1987/.

Kostel Matky Boží Neustálé Pomoci (20)

Kostel byl do doby poslední války chrámem protestantů a byl postaven v místě, kde původně stával zámek – sídlo místodržícího vládnoucího panovníka. Začátkem 17. století byl zámek odkoupen městem a určitou dobu plnil funkci modlitebního domu pro protestanty. Po velkém požáru a zničení švedskými vojsky v roce 1642 byl více jak sto let zříceninou. Po předání prostoru bývalého zámku protestantské obci, byl na tomto místě v letech 1752-56 postaven chrám na obdélníkovém půdoryse, s jednoprostorovým interiérem s empory a velmi skromnou výzdobou. Na začátku třicátých let 19. století bylo rozhodnuto o přístavbě věže ke kostelu. V době dvou let /1834-35/ byla postavena novogitická věž dle projektu E. Gansela. Byla to první realizace mladého bolesławieckého architekta, která mu přinesla slávu a uznání. Kostelní věž se zalíbila nejen obyvatelům města, ale i pruskému vedení, které ji zapsalo na seznam nejlepších staveb v celé zemi.

Dům na ul. Komuny Paryskiej čp. 6 - dnes Všeobecně vzdělávací a odborné školy (Zespół Szkół Ogólnokształcących i Zawodowych) (21)

Dva domy v novogotickém slohu postavené E. Ganselem v roce 1844 město po 5 letech odkoupilo a zřídilo zde sídlo okresního soudu. V roce 1931 po převzetí budovy na ul. Sądowa soudem, byly zahájeny dvouleté práce přizpůsobující budovu k účelům odborné školy, která tu byla přemístěna z budovy bývalého dominikánského kláštera.

Dům na ul. Komuny Paryskiej čp. 14 (22)

Na novogotické budově, zachované v původním stavu, je do dnešního dne čitelný nápis: „1849, Erbaut von Mauermeister E. Gansel” /postaven zednickým mistrem E.Ganselem v roce 1849/.

Hermann Muthesius /1861-1927/

Známý architekt, jeden z tvůrců modernismu, patřil v tehdejší době k nejvýznamnějším autoritám v oblasti architektury. Po návratu z Anglie v roce 1904 vydal třisvazkové dílo o anglickém domě. Tato práce zahájila skutečný převrat v německé architektuře: odtrhnutí od tradice historismu a uformování modernistického hnutí. Doporučovala architektům odstoupení od repertoáru historických forem, na základě anglických vzorů, propagovala svobodný plán a usilovala o maximální funkčnost v rozdělení interiérů s cílem zvýšit komfort a pohodlí. Důležitým faktorem bylo i propojení interiéru domu s okolní zahradou na principu vzájemného pronikání. Dům měl být předeším útulným a bezpečným místem, reprezentativní funkce měly druhořadý význam.

ul. Willowa, Leśna, Obrońców Westerplatte – realizace myšlenky H. Muthesia (23)

Zástavba ulic Willowa, Leśna a Obrońców Westerplatte byla první etapou realizace rozsáhlé soutěže na rozšíření urbanistické zástavby jižní části města z r. 1910. Malebné a pohodlné vily postavené na tomto místě navazovaly na anglická řešení, propagované jedním z členů poroty bolesławiecké soutěže Muthesiem. Bolesławiecké vily byly odrazem jeho propagovaných myšlenek. Většinou to byly malebné budovy, s různou architektonickou hmotou, zpestřenou četnými arkýři, střešními okny, lodžiemi, galeriemi, balkóny. Střechy byly nejčastěji strmé nebo polovalbové, s velkými plochami, často přelomené. Štíty jsou obložené fachwerkem, občas to byla obedněná zeď. Fasády byly většinou zbaveny historických zdobení, byly obohaceny četnými příčelovými okny a okenicemi různé formy.

Dávná zednářská lože – dnes Mateřská škola č. 2 na ul. M. Brody čp. 17 (24)

Jednou z nejvýznamnějších staveb postavených v druhé polovině 19. století na území jižní městské čtvrti byla budova zednářské lože. Bolesławiecká zednářská lože "Pod Złotym Łańcuchem" byla založena v 1849 roce 15 členy, kteří pocházeli z ekonomických a kulturních elit města. V dalších letech počet zednářů stoupal, a proto vznikla potřeba postavit nové reprezentativní sídlo. Pompézní stavbu na ul. M. Brody, dle projektu E. Hotopa, postavil v roce 1885 architekt C. Till. Lože je dokonalou ukázkou stavby ve stylu severní renesance, s kontrastně sestavenými úrovněmi fasády z červené cihly a bohatého architektonického detailu provedeného z jasného kamene. Původně byla budova lože zakončena balustrádou a přikryta plochou střechou. Dnešní strmá střecha vznikla přestavbou zřejmě v třicátých letech 20. století. V březnu 1933 byla činnost zednářských loží uznána na území Německa za ilegální. Po likvidaci bolesławiecké lože bylo v budově zřízeno sídlo mládežnické nacistické organizace.

Vila na ul. Grunwaldzka čp. 5 – dnes budova Kulturního domu mládeže (25)

Vila postavená pro hlavního redaktora Müllera, zakladatele váženého odborného časopisu „Gazety Farmaceutycznej” /“Farmaceutické noviny“, „Pharmazeutische Zeitung”/, který vycházel od r. 1854. Vila získala bohaté renesančně klasicistické formy a zachovalé stromy v zahradě u budovy patří k nejzajímavějším v Bolesławci.

Dávné Gymnázium – dnes Obvodní soud na ul. Sądowa (26)

Jedna z nejzajímavějších novogotických staveb v Bolesławci byla postavena dle projektu zhořeleckého architekta Oppermanna v letech 1861-64. Budova s čtvrtou největší věží ve městě patří k dominantám panoramy Bolesławce. Třípodlažní 11-osová budova na půdoryse sblíženém k obdelníku je obohacena dvěma bočními rizality zakončenými cimbuřím a nacházející se na ose symetrie věží, zdobenou galeriemi, cimbuřím a hodinami. Bylo vynaloženo úsilí, aby všechny třídy byly prostorné, jasné a také příslušně vybavené. Byly připraveny místnosti pro fyzickou laboratoř, knihovnické sbírky, sbírku exponátů v oblasti přírodní historie a observatoř. Hlavní ozdobou budovy a také zajímavostí města byla a je po dnešní den krásná aula. Vysoká na dva podlaží zaujímala západní křídlo budovy. Interiér auly byl bohatě vyzdoben poprsím významných osobností starověké a německé kultury a vědy. V tomto osobitém panteonu mají své místo: na západní straně na východní straně Ptolemaios - Koperník Sokrates - Schiller Sofoklés - Kant Homér - Goethe Vitruvius - Winckelmann /poprsí se nedochovalo/

Divaldo na ul. Teatralna (27)

Budova, postavená v letech 1822-23 pro účely městské zbrojnice, byla roku 1857 přestavěna R. Schillerem na sídlo divadla. Bolesławští si však stěžovali především na to, že je v něm zima. V zimní sezóně bylo nutné nosit sebou do divadla termofory. V důsledku další přestavby, uskutečněné v letech 1885-86 pod vedením W. Döricha a dozorem R. Schillera, stavba získala novorenesanční formy s motivy opakujících se polokruhovitě zavřených oken a pilastrů a frontonu s akroteriony, ukončujícími fasádu. Roku 1913 byla jevištní část rozšířena, včetně místa pro orchestr, dle projektu Ernsta Balzera. Do poslední války byla budova sídlem divadelního spolku.

Dávný dům Fernbachů na ul. Mickiewicza čp. 6a (28)

Dům patřil rodině Fernbachů, slavnému rodu vydavatelů a tiskařů. Činnost zahájil senior rodiny Louis Fernbach v roce 1864. Vydával deník „Dziennik Bolesławiecki”, který vzhledem k editorskému zpracování, nestranosti a politické nezávislosti úspěšně konkuroval s každým větším místním deníkem. Sídlo rodiny a podniku se nacházelo na ul. Mickiewicza v budově postavené v roce 1883. Dvoupodlažní hmota stavby, s vyváženou a harmonickou kompozicí, přitahovala pozornost současné společnosti souborem renesančně klasicistických forem, zejména krásnou sloupovou halou.

Richard Gustav Schiller /1823- 1903/

Jeden z žáků velkého architekta Karla Fridricha Schinkla, který se vzdělával v proslulé berlínské Architektonické akademii. Roku 1857 přijel do Bolesławce, kde dozoroval mnohé stavební investice. Dle jeho projektu byl postaven areál nemocnice pro psychicky a nervově nemocné a byla rozšířena budova městského divadla. Od roku 1870 plnil funkci okresního architekta a od roku 1880 Královského okresního stavebního inspektora. O rok později Schiller získal titul Královského stavebního rady. V roce 1870 zpracoval pro pána E. Krischkeho projekt vily na ul. Komuny Paryskiej čp. 37. Tato budova zahájila rozvoj jižní reprezentativní vilové čtvrti, které se říká West-end. Jsou to ulice: Komuny Paryskiej, Wybickiego, Miarki, Brody, Opita a Drzymały. V dalších letech Schiller zpracoval projekty také pro jiné stavby v této čtvrti (např. na ul. Komuny Paryskiej čp. 36). Realizoval také práce v Złotoryji a Nowogrodźci.

Nemocnice pro duševně choré Slezské provincie / dnes Vojvodská nemocnice pro nervově a psychicky nemocné / (29)

Byla postavena v letech 1857-63 v novogotickém slohu dle projektu R. Schillera. Díky velikosti objektu, moderním technickým řešením, velkému parku a zahradě patřila bolesławiecká nemocnice ke stavbám na skutečně evropské úrovni. Po modernizaci a stavebním rozšíření v letech 1909-13, se počet pacientů zvýšil trojnásobně /do 1150 osob/ a kromě nových nemocničních budov byl postaven rovněž kostel, dvě oranžérie, márnice a prosektorium a řada hospodářských budov. K areálu patřil kromě parku a zahrady i poblízký les, kde se nacházel malý nemocniční hřbitov.