Napoleonská doba zanechala výrazné stopy v dějinách Bolesławce. Francouzský císař Napoleon zde pobýval pětkrát. Zastavovaly se zde i nejdůležitjěší osoby ovlivňující průběh války: hlavní velitel ruské armády polní maršálek Kutuzov, generál Blücher, velící pruské Slezské armádě, ruský car Alexandr I, pruský král Friedrich Wilhelm III. Zde došlo k proslulé události za účastí Rosalie von Bonin, kdy byl vzat do zajetí francouzský generál. Město bylo účastníkem válečných událostí, které významně ovlivnily jeho pozdější osudy.

Napoleon v Bolesławci

Napoleon Bonaparte se poprvé objevil v Bolesławci 16. července 1807 při své zpáteční cestě do Francie, po uzavření míru v Tylži. Mezi 22.00 a 23.00 hodinou vjel do Bolesławce s vévodou bergským v doprovodu 13 povozů a 200 francouzských vojáků. Po výměně koní odjel císař směrem na Drážďany a jeho průvod zůstal ve městě přes noc. Po druhé přijel císař do města se suitou 29. května 1812 v 17.00 hodin. Byla pro něj připravena slavnostní uvítací ceremonie s účastí prezidenta lehnické regence von Erdmannsdorfa, přednosty bolesławiecko-lwóweckého okresu von Tempsky’ého a volených představitelů provincie a magistrátu města. Po krátkém odpočinku, v doprovodu hlasu všech zvonů, odjel císař směrem na Chojnów. Pak se panovník Francie zastavil ve městě dne 13. prosince 1812 v době ústupu francouzských vojsk z Moskvy. Když cestoval incognito jako kníže Vicenzy, pod jménem Caulaincourt, zastavil se na občerstvení v hotelu "Pod Czarnym Orłem". Počtvrté se Napoleon ve městě zdržel dva dny, když pronásledoval Blücherova vojska během sasko-slezské kampaně v roce 1813. Napoleon dorazil do Bolesławce 25. května v 16.00 hodin. Z důvodu útěku starosty, několika členů magistrátu a mnoha občanů vydal rozkaz zbořit starostův dům, který však po mnoha prosbách zrušil. Město bylo hlavním stanem francouzských vojsk a Napoleon byl ubytován v domě na náměstí čp. 28 /dnes knihkupectví „Agora”/. Chování občanů ovlivňovalo pobyt vojáků: rekvizice se týkaly celého města, především předměstí a Královského sirotčince. Ředitel sirotčince a pastor evangelické fáry šli k císaři s prosbou, aby zadržel pustošení. Vojska odešla z Bolesławce ráno 27. května. Naposledy projížděl Napoleon městem 7. června 1813, když se vracel do Görlitz. Zdržel se přes noc, poslal odtud pár dopisů, mj. Maretovi, knížeti Bassano a maršálku Davoutovi.

Dům na ul. Prusa čp. 2 – bývalý hotel „Pod Czarnym Orłem” (12)

Císařův pobyt v Bolesławci dne 13.12.1812 patří k těm nejčastěji a nejvíce popisovaným. Když utíkal Napoleon od Moskvy během kruté zimy, byl nucen cestovat na saních. Skoro zmrzlý neztratil však smysl pro humor, i když byl vystaven nebezpečí uvěznění Prušáky. U Bolesławce sáně praskly. Kolem 7.00 hodiny ráno při teplotě -22,5°C vjel císař do města a zdržel se v hostinci „Pod Czarnym Orłem”, v pokoji v 1. patře. Byl pohoštěn snídaní a kávou, servírovanou v modrém šálku, který byl později předán do sbírky bolesławieckého Muzea. Během odpočinku Napoleon diskutoval s hostinským Zollerem, který nevěděl, s kým mluví a odpovídal upřímně na dotazy týkající se situace v zemi, daní, administrativy a války. Čím více byly odpovědi krčmáře nepříjemné, tím více se císař ptal, aby na konec s úsměvem konstatoval: „Má pravdu. Rozumí víc nežli mnoho důležitých lidí. Bohužel není pán.“ Po krátkém zdřímnutí, kolem 20.00 hod., se Napoleon vydal na další cestu. Barokní dům na ul. Prusa č.p. 2 byl během poslední války značně zničen, avšak dnes je zrekonstruován. Budova, postavená roku 1714, měla tehdy skromnou architektonickou výzdobu. Roku 1809 ji koupil zámečnický mistr a zřídil tu elegantní hotel „Pod Czarnym Orłem”.

náměstí Rynek čp. 28 – dnes knihkupectví „Agora” (13)

V domě obchodníka Ernsta Jenkeho pobývaly nejvýznamnější osobnosti napoleonské doby: generál Blücher /22.03.1813/, car Alexandr I /18.04.1813/ a sám Napoleon /25-26.05.1813/

Rosalie von Bonin /1781-?/

Podle legendy učinila tato statečná občanka Bolesławce v době napoleonských válek hrdinský čin. Ve věku pouhých 26 let přispěla k zajetí francouzského generála le Bruna. V zimě 1807 se Rosalie von Bonin vydala na cestu k pszczyńskému knížeti, aby ho informovala o možnosti získání francouzské vojenské pokladny. Kníže ji dal 70 jezdců pod vedením poručíků Schradera a Fischera. Dne 10. února 1807, než dorazily francouzské oddíly, se bolesławianka vrátila do Bolesławce a s několika jezdci zajala generála le Bruna a vzala mu vojenskou pokladnu se 70 tisíci talarů.

Radnice, východní fasáda radnice – basreliéf představující zajmutí gen. le Bruna Rosalií von Bonin (2) Basreliéf známé sochařky Jenny von Bary-Doussin představuje okamžik, kdy se generál vzdal a odevzdal šavli odvážné ženě. Tabule byla odhalena 16. června 1913. Pod ní se nachází kašna, nazývaná pramenem paní Bonin, jenž je součástí městské vodovodní sítě.

Michail I. Goleniščev – Kutuzov /1745 – 1813/

Generál, později ruský polní maršálek, kníže smolenský, nejproslulejší ruský velitel napoleonské doby. Umění strategie a velení se učil od generála Suvorova. Věhlas mu přinesla účast v dobytí turecké pevnosti Izmail (1790). V roce 1805 velel 1. ruské armádě, která byla vyslána do Bavorska na pomoc Rakušákům v boji s Napoleonem, byl velitel vojsk rusko-prusko-rakouské koalice v bitvě pod Slavkovem (1805), po porážce však byl sesazen z funkce. V době Napoleonova tažení na Moskvu v roce 1812 byl pod nátlakem veřejného mínění jmenovám hlavním velitelem a použil „taktiku ústupu“ a nepřipustil rozdrcení ruské armády francouzskými vojsky. Vedl krvavou bitvu pod Borodino a během ústupu Velké armády ji porazil u Malojaroslavce a u Bereziny (získal tehdy titul polního maršálka a smolenského knížete). Byl nepřítelem polské státnosti – účastnil se potlačení Barské konfederace a zřejmě i války v roce 1792 a pacifikace Kościuszkovského povstání.

Keramické muzeum, oddělení historie města, ul. Kutuzowa čp. 14 (14)

Současná klasicistická budova muzea byla v roce 1813 místem pobytu polního maršálka Kutuzova. V té době patřila obchodníkovi se solí Bedřichu von Mark. Do Bolesławce přijel kníže smolenský na koni 18. 4. 1813 v 16.30 hod. v doprovodu cara Alexandra I a celého štábu. Následující den se všichni zúčastnili pravoslavné bohoslužby v evangelické škole a odpoledne se vydali na další cestu směrem na Lubań. Po několika kilometrech se Kutuzov musel vrátit z důvodu vysoké horečky. Dne 20. 4. 1813 byl 72-letý Kutuzov upoután na lůžko nemoci zvanou tyfus. Dne 22. dubna psal carovi: „ze dne na den jsem slabší. Žádným způsobem nemohu jet dál, ani v kočáře." Téhož dne ho navštívil pruský král Friedrich Wilhelm III. Občané města ulici u von Markova domu vystlali slámou, aby ztlumili hluk přijíždějících povozů a koní. Vyhlásili také cenu ve výši 1000 talarů za maršálkovo vyléčení. Avšak přes vyjímečnou lékařskou péči se stav pacienta zhoršoval a večer v 21.35 hod. dne 28. dubna Kutuzov v pokoji v 1. patře zemřel. Jeho nabalzamované tělo bylo veřejně vystaveno a 9. května pak slavnostně převezeno do Petersburku v cínové rakvi, se srdcem umístěným ve stříbrném náčiní. Pamětní tabule byla v roce 1922 zazděna a po 2. světové válce zde vzniklo Muzeum Kutuzova, spravované Rusy. Po odchodu Rusů a opravě v roce 1995 zde bylo zřízeno oddělení historie města Keramického muzea. V muzeu jsou kromě Holsteinovy kroniky shromážděny materiály o historii města – ikonografické a kartografické a také cínové a skleněné nádoby, mince, předměty každodenního použití spojené s dějinami města, bolesławiecké noviny a publikace. Nachází se zde i sbírka soch.

Památník Kutuzova na ul. Kubika (15)

Je dílem významných umělců období klasicismu K.F. Schinkla a G. Schadowa. Památník byl postaven v roce 1819 na pokyn krále Friedricha Wilhelma III. Původně se nacházel na náměstí, v roce 1893 byl přemístěn na promenádu na ul. Kubika. Je vyroben z litiny a má pompézní velikost: je 12,24 m vysoký a váží 30 t. Zajímavá je i forma pomníku – obelisk, u jehož úpatí jsou umístěny dva páry lvů, původně stojících ve směru východ-západ. Na bočních stěnách obelisku je text v němčině a ruštině „Jemu věnuji tento jednoduchý pomník. Friedrich Wilhelm III. K tomuto místu vedl kníže Kutuzov Smolenský své ruské oddíly, které vítězily tak dlouho až smrt přerušila jeho slavný život. On byl osvoboditelem své vlasti. On byl ten, jehož cesta vedla k osvobození lidí. Budiž požehnána svatá památka hrdiny“ a seznam medailí a vyznamenání. Jednoduchost použitých forem, načerpaných z egyptského umění a volba všeobecně srozumitelných alegorických figur usnadňuje pochopení symbolického významu památníku, což zdůrazňuje nadčasovou nepomíjející památku Kutuzovy statečnosti.

Dávný Královský sirotčinec – soubor budov na ul. Bankowa (16)

Královský sirotčinec byl založen v roce 1754 Gotfriedem Zahnem a byl známým a váženým osvětovým a výchovným zařízením v celém Slezsku. Od roku 1767 měl vlastní tiskárnu, kde se od roku 1774 vydával i první bolesławiecký časopis „Miesięcznik Bolesławiecki dla Pożytku i Przyjemności” („Bolesławiecký měsíčník pro užitek a příjemné chvíle“). Současný areál se skládá z několika budov postavených v druhé polovině 18. a na začátku 19. století. K areálu patřila i dnešní budova Všeobecně vzdělávacích a lékařských škol (Zespół Szkół Ogólnokształcących i Zespół Szkół Medycznych) postavená v letech 1914 – 1917 dle Clingesteinova projektu.

Památník Kutuzova a vojenský hřbitov na ul. Zgorzelecka (17)

Kutuzův památník stojí v místě, ke kterému dorazil Kutuzov, když pronásledoval Napoleona, a odkud se musel vrátit z důvodu nemoci. Pomník vyrobil kameník J.M. Böhm mladší a byl objednán dcerou Kutuzova a hrabětem von Sackém. Slavnostní vysvěcení se uskutečnilo 27. 8. 1814. Památník ve formě zlomeného sloupu symbolizujícího náhle přerušený život, je završený dubovým věncem - symbolem hrdinství, v cínové truhličce jsou údajně uloženy maršálkovy útroby. Na podstavci je nápis: „Kníže Kutuzov Smolenský usnul snem věčným 28.04.1813”. Po druhé světové válce u památníku vznikl hřbitov vojáků 7. panceřového korpusu gardy a 31. divize pěchoty 1. ukrainské fronty.