V druhé polovině 16. a první polovině 17. století vytvořila skupina významných občanů Bolesławce intelektuální elitu, která se zapsala do díla evropské kultury. Prvními posluchači bolesławěcké školy bylo několik známých spisovatelů, tvořících tzv. první slezskou básnickou školu – Martin Opitz, Andreas Tscherning, Christoph Colerus, Andreas Scultetus, Kaspar Kirchner a známý vratislavský biskup Martin Gerstmann, astronomové Christoph Neubarth a Kaspar Knoll, grafik proslulý v celé Evropě David Tscherning a v neposlední řadě i Ephraim Ignaz Naso von Löwenfels. Tento neobvyklý fenomén novodobého Bolesławce způsobil, že si město získalo jméno „kolébky a rajské zahrady slezské novodobé poezie“ a také vědy a umění.

Martin Opitz /1597- 1639/

Tento proslulý básník a diplomat byl nejvýznamnějším představitelem první slezské básnické školy. Prvně se učil u Christopha Opitze, rektora bolesławěckého gymnázia. Ve studiu pak pokračoval ve Vratislavi a v Bytomi Odrzańském. V roce 1617 publikoval svou první rozmluvu „Arystarch albo Przeciw pogardzaniu językiem niemieckim” („Arystarch aneb Proti pohrdání německým jazykem“).. Téhož roku zahájil studium ve Frankfurtu nad Odrou a pak i v Heidelbergu. Procestoval Jutsko, Nizozemí, krátkodobě pobýval v Sedmihradu. V době studia a svých cest se setkal s mnoha významnými evropskými humanisty, např. s H. Grottiem a D. Heinsiem. V roce 1624 vydal do dnes slavnou „Księgę o poezji niemieckiej” (“Kniha o neměcké poezii“). Císař Ferinand II ocenil Opitze básnickým vavřínem a nobilitoval ho jako von Boberfelda. Již jako známý básník se stal tajemníkem vratislavského purkrabího Hannibala von Dohna, a po jego smrti zůstal ve službě slezských knížat: brzeského Jana Krystiana a lehnického Jerzego Rudolfa. Po obsazení Slezska císařskými vojsky v roce 1635 odešel na území Polska. Jeho prvním polským mecenášem se stal kościerzyńský starosta, pozdější gdaňský kastelán a pomořanský vévoda Gerard Denhoff. Také on protěžoval již známého básníka a diplomata u krále Vladislava IV. Opitz přijal místo historiografa na dvoře polského panovníka a později místo královského tajemníka. V době svého pobytu v Gdaňsku básník publikoval řadu básní a pochvalných mluv, překlady „Antygony” a „Davidových žalmů”, rozmluvu o Sarmacii a Sarmatech věnovanou velkému korunnímu kancléři Tomáši Zamoyskému. Význam díla Martina Opitze na poli německé literatury lze srovnat s úlohou, jakou odehrála Petrarcova tvorba v Itálii, Ronsardova ve Francii a Kochanovského v Polsku. Bolesławiecký básník formuloval pravidla německé básnické tvorby na základě rétoriky a antické poezie. Dokázal, že poezie v národním jazyce může šířit ideály humanismu a rovněž očarovat mistrovskou a uměleckou formou.

Dům na ul. Karpecka čp. 1/2 – rodný dům básníka Martina Opitze (7)

Opitz se narodil 23.12.1597 v domě v někdejší Zámecké uličce (Schlosstrasse, později Grosse Kirchgasse). Umístění budovy bylo zjištěno na základě originálních dědických záznamů v dochované městské knize ze dne 7. října 1611, Fechnerovy publikace z roku 1787 a z výsledků průzkumů v městských knihách, týkajících se majitelů jednotlivých domů v bývalé ul. Celna.

Andreas Tscherning /1611 – 1659/

Je to nejznámější ze tří bolesławieckých Opitzových žáků - básníků patřících k první slezské básnické škole - a tvůrce německé orientalistiky. Po většinu svého života byl spojen s Rostockem. Toto město, vzdálené od centra třicetileté války, se zalíbilo mladému básníkovi, který napsal, že „ryba je tu dokonale vařená, stejně jako ve Slezsku, jen chléb je velice černý“. Na tamní univerzitě studoval orientalistiku a především arabštinu. Zde také získal místo profesora básnického umění a později místo rektora. Jeho nejvýznamnější sbírkou básní je „Deutscher Gedichte Früling”. Překládal arabské sentence, vedl bohatou korespondenci s učenci v celém Německu a z jeho bohaté tvorby je nutné vyzdvihnout poetiku věnovanou ortografickým, etymologickým otázkám, skadbě a lexikálním záležitostem německého jazyka.

náměstí Rynek čp. 6 – rodný dům básníka Andrease Tscherninga (8)

Pravděpodobně v tomto domě se dne 18. listopadu 1611 narodil známý básník. Reprezentativní barokní stavbě se říká Tscherningův dům, což prokazuje kartuš se znakem umístěna nad portálem. Dům byl postavený na dvou spojených středověkých parcelách a odlišuje se tzv. „velkým pořádkem“ (vedením pilastrů dvěma patry) a rozšířeným, zdobeným portálem s alegorickými plastikami tkalcoství a úrodnosti.

Kaspar Kirchner /1592 - 1627/

Tento významný básník a myslitel patřil do kruhu nejbližších přátel Martina Opitze. Po ukončení školy v Bolesławci a Vratislavi studoval ve Frankfurtu a Strasburgu. V Bazileji byl v roce 1615 oceněn básnickým vavřínem. Po studiu procestoval Nizozemí, Anglii a Francii, kde měl příležitost seznámit se se slavným D. Heinisiem. V roce 1618 se vrátil do Bolesławce a přijal od Valentyna Senftlebena povinnosti rektora farní školy. Od roku 1621 plnil funkci kantora v mateřské faře, a v následujícím roce se stal radou knížete Jiřího Rudolfa v Lehnici a později i samotného císaře. Kirchner, společně s Casparem Cunradem, napsal zajímavou skladbu „Te Laurca dia koronat”. Zemřel ve svých 35 letech v Lehnici.

Kostel Nanebevzetí Nejsvětejší Panny Marie a sv. Mikuláše – jižní portál, epitaf Kaspara Kirchnera (2)

Básník byl pohřben v bolesławieckém kostele, kde je umístěn manýristický inskripční epitaf, jehož autorem je Jan Pohl z Głogowa. Na mramorové oválné tabuli je vyrytý latinský text ozdoben bohatým manýristickým ornamentem.

„Kasparu Kirchnerovi, nejskvělejšímu muži, básníkovi a nejmoudřejšímu filozofovi, před nímž nikdo nerozšířil tak mnoho umění, ani nikdo jich tak málo neopustil, pokladu tohoto města, v němž se narodil a také chtěl býti pohřben.

Cožpak válka Tvému Slezsku, Kaspare,
nevzala vše.
Podívej! Toť právě rodné město hledejme ve vlasti.
Múzy jsou zachráněny, však i ony, nejdokonalejší básníku,
jen s těží mohou žíti po tvé smrti.“

Není známo, kdo je autorem náhrobního textu, ale jisté je, že to byl jeden z jeho bolesławieckých přátel, možná i sám Martin Opitz.

První bolesławiecká škola, ul. Kościelna čp. 1-2, dnes farní budova (9)

První škola v Bolesławci působila již ve středověku – záznamy v kronikách zmíňují již rok 1392, ale zřejmě existovala již dříve. Vyučovalo se v ní mluvnici, rétoriku a dialektiku (Trivium) a geometrii, aritmetiku, astronomii a hudbu (Quadrivium). Na přelomu 16. a 17. století se zde učila řada významných osobností ze světa kultury a vědy: tvůrci první slezské básnické školy – Martin Opitz, Andreas Tscherning, Christoph Colerus, Andreas Scultetus a vratislavský biskup Martin Gerstmann, astronom Christoph Neubarth, grafik známý v celé Evropě David Tscherning a v neposlední řadě i Ephraim Ignaz Naso von Löwenfels. Proslulá bolesławiecká škola byla srovnávaná i s Apolloniovým sídlem - Olympem.

Pramen - Queckbrunnen na ul. K. Miarki /nedochoval se/ (10)

Jednu z nejvýznamnějších básní věnovanou pramenu napsal Martin Opitz během svého studia ve Frankfurtu. V této literární skladbě je pramen přirovnáván k překrásné fontáně, šlechetnému prameni, místu štěstí a nevyčerpaných radostí. /viz stránka … /

Opitzův kámen na ul. Jeleniogórska (11)

Pověstný kámen, na němž údajně mladý básník psal své básně, se nacházel na západní straně ulice Jeleniogórska. V kronikách je psáno, že 13. června 1849 byl kámen odstřelen v době rozšiřování silnice. Občané na památku tohoto místa dne 5. února 1852 vysadili u zachráněných kousků kamene tři duby, pod nimiž je schovaná láhev s krátkým básníkovým životopisem, několika historickými informacemi o městě a báseň věnována Opitzovi, kterou napsal dr  Eschenbach.