13. století se zapsalo v dějinách Bolesławce příchodem řádu dominikánů a řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Oba tyto konventy výrazně ovlivnily dění města – v důsledku jejich činnosti vznikla nemocnice a knihovna s bohatým knižním fondem. Dnes působící řády - Řád sester sv. Alžběty a Řád sester ctitelek Kristovy krve - rovněž odehrávají významnou úlohu v životě občanů Bolesławce. Duchovními byli i první kronikáři, kteří popisovali dějiny města. Pro badatelé historie je nejcennějším zdrojem informací nejstarší kronika Bolesławce psána farářem F. Holsteinem, která se nachází v oddělení historie města Keramického muzea.

Řád dominikánů Dávný dominikánský klášter, dnes Obecní úřad Bolesławiec na ul. Teatralna (40)

Podle kronikářů byl dominikánský řád přiveden do Bolesławce knížetem Henrykem Brodatym a jeho manželkou sv. Jadwigou v roce 1234. Dominikáni dostali od knížete Mniší mlýn u Mikulášské brány, les a Zimny Folwark (Studený dvůr). Nejstarší zmínka, která je věnována bolesławieckým dominikánům pochází z r. 1272. V roce 1298 získali právo vyhlašování homilií, zpovědi a sloužení u pohřebů na Bolesławiecku. Konvent tvořilo většinou 6 duchovních a 3 bratři. V bouřlivých dějinách kláštera se odrazily především husitské ničivé nájezdy a likvidace řádu v době reformace. Dominikáni se do města vrátili v roce 1660, kdy postavili barokní kostel a klášterní areál. Velký požár v roce 1739 zničil téměř celý klášter, který byl však brzy obnoven. Konec působnosti dominikánů v Bolesławci nastal, spolu se sekularizací všech klášterů, na území pruského státu v roce 1810. Posledním bolesławieckým převorem byl Ambroży Gottschalk. Veškeré klášterní movitosti byly vystaveny na aukci a kroniky a obraz „Sedmi mučedníků“ byly předány do knihovny ve Vratislavi. Hlavní oltář sv. Kříže byl přestěhován do jižní lodi farního kostela. Druhý oltář a socha sv. Dominika se dostala do farního kostela v Bolesławicích. Část klášterních budov, včetně kostela byla přizpůsobena účelům evangelické školy, ostatní zástavba byla zbořena. Dne 19. dubna 1813 byla sloužena v neprovozovaném chrámu pravoslavná mše za účasti cara Alexandra I a maršálka M. I. Kutuzova. V roce 1816 byl kostel zbořen a na tomto místě byla postavena druhá budova školy. Od poloviny 19. století tu sídlila odborná škola a následně obecná knihovna. Do dnešního dne se zachoval pouze jeden dům, v němž se dochoval městský znak z 18. století.

Řád sester sv. Alžběty založený Klárou Wolf v roce 1842 poskytuje pomoc chudým, nemocným a starším lidem – Dětský domov na ul. Kubika (41)

Alžbětinky přišly do Bolesławce dne 14.10.1865. Na začátku sestry bydlely na náměstí Plac Kościelny. Dne 13.10.1906 byl položen základní kámen pod nové sídlo řádu na ul. Kubika.

V roce 1907 byly stavební práce ukončeny. V nové budově vznikl útulek sv. Josefa, který vedly alžbětinky. V západním křídle budovy se nacházela kaple. O rok později, v roce 1908, koupil dům čp. 12 na ul. Komuny Paryskiej řád, pro účely domu pro diakonisy. V roce 1961 kumunistické vedení města odebralo Řádu péči nad Dětským domovem a v roce 1963 byly řeholnice milicemi a ORMO (Dobrovolnická rezerva lidových milicí) z budovy vystěhovány. Budova byla sestrám vrácena až v roce 1991.

Fryderyk Holstein /1546 – po 1607/

První bolesławiecký dějepisec, jehož kroniky se dochovaly do dnešního dne. V letech 1585-1600 plnil funkci evangelického duchovního ve svém rodném městě, později se přestěhoval do Świdnice, odkud se již nikdy nevrátil. Byl považován za zbožného a učeného člověka. Originál jeho kroniky se nedochoval, známe ji jen z opisů, jichž bylo před válkou několik. Dnes se jeden z opisů nachází v Keramickém muzeu v Bolesławci. Je to jeden z nejstarších a nejcennějších zdrojů informací o tomto městě.

Dům na ul. Zacisze čp. 1 (42)

Dům, ve kterém žili známí měsští kronikáři – Fryderyk Holstein a Remigiusz od sv. Hiacinta. Současná barokní budova pochází z poloviny 18. století a byla zřejmě postavena dílnou Gottfrieda Zahna, zakladatele bolesławieckého Královského sirotčince. Tehdy zde sídlil útulek pro nemocné a chudé.

Rytířský řád: Křižovníci s červenou hvězdou

Klášter a nemocnice sv. Ducha - dnes klášter na ul. Zgorzelecka, který patřil Řádu sester ctitelek Kristovy krve založeného blahoslavenou Marii de Mattias v roce 1834 a který vykonával apoštolskou službu (43) V první polovině 13. století bratři špitálníci z řádu sv. Ducha postavili klášter a nemocnici. Úkolem řádu byla péče o cestující, nemocné a chudé. Kolem roku 1260 klášter převzal řád Křižovníků s červenou hvězdou, který přišel do Slezska v první polovině 13. století z Čech. K jejich úkolům patřila rovněž péče o nemocné. Působnost nemocnice byla možná díky četným knížecím a biskupským přidělovacím nařízením: kníže osvobodil pozemky nemocnice od břemen, přidělil lány ve vesnici Bożejowice a kapli ve vesnici Bolesławice. Biskup předal desátek z obou výše uvedených vesnic. Samotní řeholníci koupili dodatečně mlýn u Bolesławce a lány ve vesnici Bolesławice. Po smrti knížete Konrada I se přidělování téměř skončilo a bratři se živili vykonáváním kněžských povinností v okolních vesnicích. V roce 1569, v době reformace koupilo opuštěný klášter město. Po sekularizaci řádu byl kostel sv. Ducha v roce 1827 rozebrán a na jeho místě byla postavena městská nemocnice. Od r. 1924 zde sídlí domov důchodců. V roce 1945 tu krátkou dobu působila sovětská vojenská nemocnice. Na jaře v roce 1947 se do budovy nastěhovaly sestry z Řádu sester ctitelek Kristovy krve, které přijely z území Jugoslávie.

Kostel Matky Boží Růžencové (44)

Kostel byl zmíněn poprvé v roce 1270 ve spojení s předáním tehdejší kaple knížetem Konradem I. nemocnici sv. Ducha. Presbyterní část dnešní budovy pochází z 13. století a je to nejstarší památka existující v Bolesławci. Hlavní loď a část věže pochází z konce 14. století, ale prošly několika přestavbami v 15. a na začátku 16. století. Hlavní oltář představuje Matku Boží Růžencovou a sv. Dominika a byl přestěhován v roce 1810 z klášterního kostela bolesławieckých dominikánů. Na stěnách chrámu se dochoval rovněž zajímavý soubor epitafních desek rodu Raussendorfů.